Suvenýr z prázdninových cest

Suvenýry

 

Objevování nových míst, poznávání cizích zemí, jejich kultury, památek, historie, ale i současnosti je velkým koníčkem mým i mých přátel. Vloni v létě jsme si dopřáli cestu do Francie. Chtěli jsme projet její velkou část a na vlastní oči spatřit levandulová pole v Provance, projít se  Saint Tropéz, městě vtipných četníků, podívat se do Avignonu, prastarého města, kde dlouho nuceně pobýval i papež,  a samozřejmě také nechat náhodu, ať za nás chvíli pracuje ona a vede naše kroky.

Dá se říci, že vše probíhalo podle našich představ. Přálo nám i počasí a my se nemuseli schovávat pod deštníkem, ale plnými doušky jsme vstřebávali vše kolem nás.

 

 

Atmosféra dálek se nejlépe nasává  v restauracích, barech a kavárnách, to není žádná novinka. Proto jsme se snažili poznat Francii i po této stránce. Nebyli jsme zvědaví na fast foody a nadnárodní korporace, ty jsou stejné nebo podobné na celém světě, ale o zemi, místu, kde se nacházejí, vám nepoví téměř nic.

 

 

Vyhledávali jsme zapadlé kavárničky, jednoduchá venkovní posezení a ta jsme střídali i s podniky luxusnějšími. Všímali jsme si úplně všeho, jakým nábytkem je podnik vybaven, zda v něm myslí na děti a čtyřnohé kamarády, jak usměvavý personál nás obsluhuje.  Samozřejmě největší zájem jsme měli o to, co nám skončí na talíři  a čím to zapijeme.

 

 

Když Rusko, tak vodka, když Čechy, tak pivo a když Francie? No samozřejmě víno!!! Střídali jsme vína bílá, růžová i červená, ochutnali jsme kde co. Ne, nemyslete si, sklenička nám vždy stačila a víno jsme zapíjeli čerstvou vodou tak, jak se má.

Po několika dnech nám přišlo, že některé podniky té lepší kategorie mají něco společného. Zprvu nám nedocházelo, co to je, přeli jsme se, zda nám připadá stejný nábytek, květiny za oknem nebo obrázky na stěnách. Zamyšleně jsme míchali čajem ve skleněném hrnečku a v tom jeden z nás vykřikl:“Ten hrneček je stejný jako ten, z kterého jsem pil včera víno!“

 

 

Rozesmáli jsme se, hrneček na čaj vypadá přece úplně jinak než sklenka na víno. Ale brzy jsme pochopili. Ne ten hrneček, ale dekor se opakuje. Na hrnečku byly vylisované drobné včelky a bylo jim docela jedno, že zdobí i pivní sklenice nebo třeba džbán na obyčejnou vodu.

Proč je zde ten motiv včel tak častý a oblíbený? Ptali jsme se a hledali odpověď. A našli jsme ji. Francouzská firma La Rochére patří  k známým sklárnám nejen ve Francii. Své výrobky nabízí již od roku 1475 a to už jistě svědčí o tom, že sklu tady dobře rozumějí. Výtvory z La Rochére nejsou prvoplánově krásné. Zaujmou spíše zdánlivými maličkostmi, jako je krásný a praktický tvar, dokonalé zpracování a třeba i jemný dekor, který jen tak neomrzí. Výborné je, že ve stejném dekoru existují celé kolekce zboží. Nemusíte mít džbán takový a skleničku úplně jinou, ale můžete si vytvořit set, za který se nebudete stydět. A možná si budete připadat trošku významně, když si připomenete, že z podobných skleniček upíjel i samotný Napoleon a celá řada slavných osobností.

 

 

Okamžitě nás napadlo, že se jistě najde mnoho dalších „fajnšmekrů“, kteří  se rádi obklopují krásou a dávají přednost kvalitě před kvantitou.

Podařilo se nám zkontaktovat zástupce již zmíněné francouzské firmy a díky ochotě a zájmu na obou stranách se nám podařilo navázat spolupráci.

A tak máme na našich stránkách možnost pokochat se francouzským skleněným šarmem  a elegancí.

Vždy, když pohlédnu na skleněnou včelku, trošku se zasním. Vybavím si příjemné chvíle ve společnosti milých přátel během našeho francouzského putování. Už nyní je mi jasné, že sklenice z La Rochére mě nikdy neomrzí. A vám přeji totéž.