|
Květná neděle
Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, dny, kdy přicházejí, určuje čas prvního jarního úplňku.Pro mnohé z nás se tyto jarní svátky „smrskly“ do představy jednoho volného dne navíc.
Ale dříve tomu bylo jinak. Svědčí o tom i názvy dní, jež k Velikonocům patří.
Velikonoční čas začínal Květnou nedělí.
O Zeleném čtvrtku by nemělo na žádném stole chybět jídlo této barvy. V našich podmínkách si nejčastěji pochutnáváme na špenátu, který můžeme připravit z mrazeného polotovaru, mnohem více nám ale určitě bude chutnat uvařený z čerstvých lístků kopřiv.
Velký pátek je pro křesťany nejsmutnějším dnem roku. Tento den byl ukřižován Ježíš Kristus. O Velkém pátku umlkal lidský zpěv i zvuk varhan, samozřejmostí byl půst. Nehýbalo se s půdou, ztichly zvony. Jak by také ne, vždyť odletěly do Říma. Jejich hlas nahradily řehtačky kluků, kteří na Bílou sobotu obcházeli vesnici a za své koledování byli obdarováni.
O Velikonoční neděli bylo již všechno takové, jak má být. Zvony se vrátily zpět na své místo a svolávaly všechny do kostela, aby oslavili Kristovo Zmrtvýchvstání. Hospodyňky přinášely k oltáři nabarvená vajíčka, nazdobené beránky a další typické pochutiny, aby je posvěcené slavnostně odnášely zpět do svých domovů.
A na Červené pondělí se určitě nejvíc těšili chlapci, kteří si dlouho dopředu pletli ty nejkrásnější žíly a mrskačky a opakovali verše, jimiž si říkali o koledu.
|
