Dušičkový čas
Kategorie: Svátky,
Dušičkový čas
Když si prohlédneme kalendář, zjistíme, že téměř každý den se připomíná něco významného nebo se slaví svátek určité skupiny lidí. Asi všichni si pamatujeme, kdy je svátek žen, kdy dětí. A nedělá nám problém správně určit čas, který je určený vzpomínkám na ty, co odešli.
Dušičky, to je prastarý svátek. Již staří Keltové, dávní obyvatelé naší země, která se díky nim jmenovala Bojohémum, znali tento svátek. Představoval pro ně nejenom vzpomínku na mrtvé, ale i jakousi pomyslnou přípravu na přicházející čas zimy.
Pro nás je Památka zesnulých a Dušičky obdobím, kdy více než jindy směřujeme ve svých myslích k blízkým, jež jsme měli rádi. A svou vzpomínku potvrdíme položením věnce či zapálením svíce na hřbitovech.
Hřbitov není zrovna nejveselejší místo. Ale o Dušičkách bývá nádherný. Hroby jsou ozdobené velkými květy chryzantém, jejichž zářivé barvy krásně oživují jinak šedivé a smutné náhrobky. Věnce často představují malé umělecké dílo a všem okolojdoucím je jasné, že jejich tvůrce si dával na výsledku opravdu záležet. Světýlka svíček blikají do tmy dlouho do noci.
Lidé zpomalí a většinou si více uvědomují, jak je vše pomíjivé. A také jak ten čas letí. Dovedete si představit, že by se dušičkový čas připomínal třeba v pučícím jaru nebo rozjásaném létě? Asi ne, stejně jako já. Naši předkové dobře věděli, že k vzpomínání se daleko více hodí nostalgické dny podzimu, kdy i počasí a příroda upadají do smuteční nálady.
Je chvályhodné nezapomínat na ty, kteří tu s námi již nejsou. Ale nezapomeňme také na ty, s nimiž se můžeme potkat na příjemnějším místě než na hřbitově. Jen kvůli svému stálému spěchu někdy tato setkání neuskutečníme.
