Karafiát

Karafiát

 

Karafiát má několik dalších jmen. Říká se mu také hvozdík, latinsky Dianthus. Karafiátů je mnoho druhů, některé jsou vysoké, jiné se hodí např. do skalek.

 

Karafiáty kvetou v červnu a červenci. Mohou mít mnoho barev, určitě nejčastější je barva červená.

Karafiát miluje těžší půdu, dostatek slunce, špatně snáší vlhko.

 

Karafiáty určené k řezu patří mezi dvouletky. Můžeme je vypěstovat ze semen, která vyséváme koncem května. Víte, že karafiát patří k oblíbeným pochoutkám králíků a zajíců? Pokud mají tito ušáci na vaši zahradu přístup, určitě se vám vyplatí karafiáty před nimi chránit.

 

Karafiáty patří mezi oblíbené květiny již dlouhá staletí. Slavný německý  spisovatel Goethe o nich řekl:“Jest karafiát plný krás a zahradníků slastí.“ Ani lidová moudrost na karafiáty nezapomněla, možná znáte rčení „je to děvče jako karafiát“ – znamená pěkně červené.

 

A víte, proč vznikla květomluva? Dříve to byl způsob, jak sdělit své pocity nebo názory, které by se slovy vyjadřovaly jen ztěžka. Květomluvu znali už v starověkých harémech. Velký rozmach zaznamenala v dobách královny Viktorie.

 

 

A co tedy  květomluva říká o karafiátech? Velmi záleží na jejich barvě.  O těch bílých karafiátech tvrdí, že  nejistota je trapná a rozhodnutí má přijít brzy. K červenému karafiátu patří toto vysvětlení – bolí mne tvoje otálení. Ale vyjadřuje i obdiv k obdarované bytosti.   Žíhaný karafiát prý  značí odmítnutí. A žlutý zase zklamání. Voňavý karafiát prezentuje čisté přátelství.

 

 

Ať už jsou významy jakékoli, popularitu karafiátů to jistě neovlivní. Stále bude vnímán jako květina vhodná pro významné události, které nás během života potkají.

 

(Vladimír Molzer, Moderní zahrada, SZN Praha, 1976)