Kouzlo nádražních hodin …

Nádražní hodiny

 

Člověk je tvor zvídavý. Sotva se vyhrabal z nejhoršího a dokázal si zajistit základní životní potřeby, už zkoumal a objevoval tajemství, která ho obklopovala.

 

Jedním z nich bylo i střídání světla a tmy, tepla a zimy, období sucha a období dešťů. Lidé začali vnímat plynutí času a chtěli mu přijít na kloub. Chtěli čas spoutat a změřit.

 

V dlouhé lidské historii se objevilo mnoho druhů časomíry. Již 5000 let před naším letopočtem vznikly první sluneční hodiny. Používaly se u starých Egypťanů, Řeků i Římanů, ve světě islámu, ale třeba i v dnešním Irsku.

 

O pár tisíc let později dali Egypťané přednost vodním hodinám. Říkalo se jim klepsydry a až do středověku představovaly oblíbený dar panovníků.

 

Angličané objevili svíčkové hodiny. To už se psalo 9. století. Byly  poměrně přesné, ovšem nesměl přijít průvan.

Potom následovaly mechanické hodiny a hodiny řízené kyvadlem. Kyvadlo je totiž díky zemské přitažlivosti velmi přesné. Už od 15. století existují kapesní a náramkové hodinky – ty druhé se masově vyrábějí až okolo roku 1900 ve Francii a Švýcarsku.

 

Uvěříte, že celý středověk si vystačil s hodinami, na nichž obíhala jen jedna, hodinová ručička?

 

V dnešní době sekund a jejich setin je to téměř utopický sen. Zvláště na některých místech a při některých příležitostech potřebujeme znát přesný čas. Třeba při sportovních kláních. Nebo na letišti. Či na docela obyčejném vlakovém nádraží. Dovedete si představit vlakové nádraží bez obrovských oboustranných  hodin? Asi těžko.

 

Jsou nedílnou součástí míst, odkud odjíždíme vstříc novým zážitkům či se s nimi vracíme zpět.

 

A to je možná důvodem toho, proč mnozí toužíme mít podobné hodiny i doma.

Prohlédněte si nádražní hodiny na našich stránkách, které jako by vypadly z tajemných příběhů o Harry Potterovi.  Jsme přesvědčeni, že budou slušet i našim českým podmínkám.