Budík

Budík

Nedávno probíhal zajímavý výzkum. Jeho cílem bylo zjistit, jaké zvuky jsou nepříjemné největší skupině lidí. A víte, co se umístilo na prvním místě? Brzdění vlakové soupravy.

Nevím, čím to je, ale tento zvuk mě jako první rozhodně nenapadl. Neříkám, že miluji skřípění brzd v kolejišti. Ale možná proto, že vlakem cestuji sporadicky a navíc téměř vždy za zábavou a poznáním, odpustím vlakům i jejich kvílení ve stanici.

To já jsem si okamžitě vzpomněla na jiný zvuk, který mi staví chloupky na těle do pozoru, jen na něj pomyslím. Je to zvuk bezbolestné zubní vrtačky.  Zajímalo by mě, kdo vůbec vymyslel onen název bezbolestná. Já cítím bolest i tehdy, když si na zubní vrtačku a ordinaci jen vzpomenu.

 

 

Ale na dalším nepříjemném zvuku jsem se s většinou našeho národa sjednotila. Jako ne právě milovaný  byl vyhodnocen zvuk budíku. Ano, s tím souhlasím. Za největší klad víkendů a volných dní považuji fakt, že mohu ráno spát, jak dlouho chci. A nevyruší mě žádné píp píp a nebudu muset natahovat ruku po mém kulatém nepříteli stojícím na nočním stolku.

 

 

Jinak však proti budíkům nemám vůbec nic, nemyslete si. Naopak, některé mě zaujmou svým moderním vzezřením a funkcemi, které nabízejí. A jiné mě nadchnou svým designem připomínajícím staré časy. Krásnému budíku se zajímavým dekorem odpustím  i hlasité vyzvánění, kterým mě vyhání z krajiny spánku.