Nostalgická zahrada

Nostalgická zahrada

 

Nálady každého člověka jsou nestálé jako aprílové počasí. Chvíli jsme veselí a za okamžik může být  všechno úplně jinak. Většinou důvod své optimistické či pesimistické nálady známe, někdy jsme však ve zvláštním rozpoložení, aniž vlastně víme proč.

 

 

S pomalu odcházejícím létem možná někoho z nás přepadne smutek, splín a nostalgie. Krásné dny, v nichž nás slunce nabíjí pozitivní energií, mizí v nenávratnu. Nastává období babího léta, které je také krásné, ale tak nějak jinak. Jako by se i příroda kolem nás ponořila do nostalgie a vzpomínala na  barevný kabátek, který nosila v uplynulých měsících.

 

 

 

A někdy je  síla  vzpomínky na letní okamžiky tak veliká, že se příroda rozpláče,  a nás čekají nekonečné podzimní plískanice, mlhy, větrno a zamračená obloha.

 

A jindy se vše změní a podzimní krajina ukazuje své krásy – žluté, oranžové a rudé  barvy listí, o nichž jsme v létě neměli vůbec tušení, zvláštní vůně z tlejícího listí, které nádherně šustí pod nohama.

 

 

Proč si vlastně myslíme, že podzim je smutný a pesimistický? A proč by zahrada, lesy a louky měly vzdychat po své zašlé letní kráse? Vždyť dokáží být nádherné i nyní, stále nás překvapují. A je vůbec trocha nostalgie na škodu? Nebo je to vrozená vlastnost člověka, vzpomínat a trochu se zasnít. Přicházející podzim nám těchto pocitů vrchovatě nabízí.